|
|
|
|
| Palivového a milířového dříví plaveného říčkou Brannou a jejími přítoky se týkaly obvyklé náležitosti
"volné plávky". V horních polohách se dřevo přemisťovalo zpravidla v zimě sáňkováním
a bylo naskladněno pod hráz plavební klauzy, kde zůstávalo do doby než voda dosáhne
stavu umožňujícího vytvoření potřebného proudu.
|
|
| Dole kusy zachytávalo dřevěné hrablo kolmé k proudnici, nebo byly nasměrovány
do umělých nádrží spojených s říčkou kanály.
Po odtoku vody se dříví srovnalo na břehu. Dále byla využívána formanská doprava,
která se stala posledním stupněm dopravy dřeva. |
|
| Cílem této suroviny byl především místní průmysl - doly v okolí
Kolštejna a také železná huť v Alojzově u Rudy nad Moravou. Plávka postupně ustala v poslední čtvrtině 19. stol.,
kdy zanikly i Alojzovské železárny a důl poblíž Františkova (železný hamr zde zanikl již o něco dříve). |
|
 |
|
| pozůstatky hráze plavební klauzy na Polomském potoce |
| | |
|
| K vodní plávce byly využívány i další toky v širším okolí, některé stopy lze dosud
nalézt i v údolích kudy procházely lesní železnice.
Názvy těchto toků se ale změnily: dnešní Klepáčský potok býval nazýván Střední Branná,
Polomský potok (taktéž Hučava) Šumivá Branná, přičemž Branná dříve zněla jako Borda.
Ve své době byla ovšem obvyklejší německá jména Mittelbordbach a Rauschbordbach. |
|