|
|
|
|
|
|
|
| V Hanušovicích se říčka Branná vlévá do také ještě nepříliš vydatné řeky Moravy.
Je zde i uzel železničních tratí, které sem vedou z různých směrů, často údolími kopírujíce směr vodních toků.
Tak jako řeka Morava směřuje do vnitrozemí, je to i s veřejnou železnicí. Jenom hory už v údolí Moravy vystřídají o něco nižší kopce. |
|
| I po Moravě se před staletími plavilo dřevo. Plávka dřeva z povodí horního toku Moravy , tedy včetně říčky Branné končila v Alojzově.
Právě zde, možná trochu symbolicky, jako poslední stupeň dřevozpracujícího průmyslu, stojí třeba známé papírny. Ve zdejším závodě také fungovala úzkorozchodka k veřejné železnici - bylo tak tomu do roku 1921,
kdy byla nahrazena normálně rozchodnou vlečkou. |
|
| Již poněkud rozsáhlejší úzkorozchodné dráhy byly provozovány v nedalekém Bohdíkově, poněkud výše proti proudu Moravy.
A protože v Bohdíkově a jeho bezprostředním okolí byla významná naleziště vápence, jednalo se o úzkorozchodné železnice právě na svoz vápence z lomů do vápenek.
A opět se zde setkáváme s vlastnictvím Lichtenštejnů, třeba jeden - již zrušený - lom se dodnes nazývá Knížecí, čili Lichtenštejnský.
Surovina z tohoto lomu se přepravovala do tzv. dolní bohdíkovské vápenky při železniční zastávce Komňátka.
Tato vápenka byla postavena za první republiky a úzkorozchodná drážka k ní zprovozněna až za války. |
|
| Starší byla vápenka horní. Ta byla vybudována firmou Eisenstein a spol. r. 1874, zároveň se stavbou veřejné železnice.
Tato vápenka byla mimořádně veliká - měla 34 komor a v letech 1898 a 1912 k ní přibyly další dvě - takže bohdíkovskou horní vápenku vlastně tvořil komplex tří samostatných vápenek.
Poslední z nich ukončila činnost v listopadu 1979. Tehdy to byla už jediná kruhová vápenka v republice, která byla ještě v provozu.
V zbylých objektech se nyní nachází privátní pila. |
|
 |
|
| horní vápenka Bohdíkov (za pozornost stojí nápis v němčině) |
| | |
|
|
|
|
| Co se týče úzkorozchodné dráhy na svoz vápence pak za dobu jejího zprovoznění lze mít buďto letopočet 1897,
kdy je dráha poprvé zakreslena v mapě (tehdy ovšem pohon byl buďto animální, nebo lidskou silou),
nebo pak období let 1906 - 1908 ve kterém došlo k zásadní přestavbě, po které byl zaveden lokomotivní provoz. |
|
 |
|
| těleso zaniklé trati nedaleko hospody U Seppla |
| | |
|
| Dráha byla zkolaudována jako stabilní, rozchod byl 700 mm, délka 2089 m. Začínala v pecích, kam se úzkorozchodnou navážel vápenec a zároveň vyváželo vypálené vápno normálněrozchodnou železnicí,
takže zde byla instalována tříkolejnicová splítka pro rozchody oba. Od vápenek drážka vedla přes Moravu a náhon, křížila silnici a po svahu o sklonu až 32 ‰ a ústila do lomů, kterých bylo několik.
Za 2. světové války, kdy výroba vápna byla uznána za "kriegswichtig" (důležitou pro válku),
proráželi zajatci do jednoho z lomů dodnes částečně zachovaný tunel, později známý jako "Mařka". |
|
 |
|
| opuštěný lom za štolou Mařka |
| | |
|
|
|
|
| V lomech na tuto železnici v seřadištích navazovala síť polních drážek o stejném rozchodu, kde se pohyb vozíků dál lidskou silou,
avšak jako kuriozitu lze uvést využití zvláštního prostředku zvaného "kulik" (německy Schienenkuli), což byl vlastně vozík s namontovaným motorem a prknem jako sedátkem.
Síť těchto polních a technologických drážek v lomech byla velice rozsáhlá, podstatně rozsáhlejší než vlastní stabilní úzkorozchodka.
|
|
| Vozidla úzkorozchodné dráhy | |
| |
|
| Lokomotivní éru na bohdíkovské drážce zahájila nepříliš výkonná parní lokomotiva dvounápravová, kterou o tři roky později doplnila silnější lokomotiva třínápravová.
Ta sloužila svému účelu zhruba padesát let, až do konce parního provozu. První dieselová lokomotiva byla na trať dodána za války, další - hlavně jako rezervní - až podstatně později.
Tažené vozy - či spíše vozíky - byly buďto výklopníky nebo mřížové vozíky pro dopravu větších kusů vápence. |
|
|
|
|
| Zbytky dráhy jsou dnes již jen "archeologické" - třebas dosud patrna tělesa tratí. Stále v provozu je však největší lom u Bohdíkova, technologie se ovšem pochopitelně změnila.
V písemné formě se ale dochovaly některé vzpomínky pamětníků. Zajímavé jsou třeba vzpomínky brzdařky Aloisie Gronychové, která líčí všední, ale i dramatické a lyrické momenty z provozu dráhy.
Třeba jak jednou o vlásek unikli sesuvu v lomu.
Ale jsou zde i pozitivnější informace, jako třeba za jízdy pozorování probouzející jarní přírody nebo dokonce i vyrůstajících srnčat. |
|
|
|
 | |
|
| historická mapa | |
|
| | |
|
