Lomová dráha horní vápenky Bohdíkov
Úvod
Mapy
Co předcházelo
Vznik a provoz
Dráha Kolštejn
Dráha Františkov
Co následovalo
Dráhy v Koutech
Dráha Bohdíkov
Odkazy
r e k l a m a
Archivace.
kvalitně.cz
Stolařství Holý
 Horní vápenka Bohdíkov 
   V Hanušovicích se říčka Branná vlévá do také ještě nepříliš vydatné řeky Moravy. Je zde i uzel železničních tratí, které sem vedou z různých směrů, často údolími kopírujíce směr vodních toků. Tak jako řeka Morava směřuje do vnitrozemí, je to i s veřejnou železnicí. Jenom hory už v údolí Moravy vystřídají o něco nižší kopce.
   I po Moravě se před staletími plavilo dřevo. Plávka dřeva z povodí horního toku Moravy , tedy včetně říčky Branné končila v Alojzově. Právě zde, možná trochu symbolicky, jako poslední stupeň dřevozpracujícího průmyslu, stojí třeba známé papírny. Ve zdejším závodě také fungovala úzkorozchodka k veřejné železnici - bylo tak tomu do roku 1921, kdy byla nahrazena normálně rozchodnou vlečkou.
   Již poněkud rozsáhlejší úzkorozchodné dráhy byly provozovány v nedalekém Bohdíkově, poněkud výše proti proudu Moravy. A protože v Bohdíkově a jeho bezprostředním okolí byla významná naleziště vápence, jednalo se o úzkorozchodné železnice právě na svoz vápence z lomů do vápenek. A opět se zde setkáváme s vlastnictvím Lichtenštejnů, třeba jeden - již zrušený - lom se dodnes nazývá Knížecí, čili Lichtenštejnský. Surovina z tohoto lomu se přepravovala do tzv. dolní bohdíkovské vápenky při železniční zastávce Komňátka. Tato vápenka byla postavena za první republiky a úzkorozchodná drážka k ní zprovozněna až za války.
   Starší byla vápenka horní. Ta byla vybudována firmou Eisenstein a spol. r. 1874, zároveň se stavbou veřejné železnice. Tato vápenka byla mimořádně veliká - měla 34 komor a v letech 1898 a 1912 k ní přibyly další dvě - takže bohdíkovskou horní vápenku vlastně tvořil komplex tří samostatných vápenek. Poslední z nich ukončila činnost v listopadu 1979. Tehdy to byla už jediná kruhová vápenka v republice, která byla ještě v provozu. V zbylých objektech se nyní nachází privátní pila.
horní vápenka Bohdíkov (za pozornost stojí nápis v němčině)
 Stabilní dráha vápenky 
   Co se týče úzkorozchodné dráhy na svoz vápence pak za dobu jejího zprovoznění lze mít buďto letopočet 1897, kdy je dráha poprvé zakreslena v mapě (tehdy ovšem pohon byl buďto animální, nebo lidskou silou), nebo pak období let 1906 - 1908 ve kterém došlo k zásadní přestavbě, po které byl zaveden lokomotivní provoz.
těleso zaniklé trati nedaleko hospody U Seppla
Dráha byla zkolaudována jako stabilní, rozchod byl 700 mm, délka 2089 m. Začínala v pecích, kam se úzkorozchodnou navážel vápenec a zároveň vyváželo vypálené vápno normálněrozchodnou železnicí, takže zde byla instalována tříkolejnicová splítka pro rozchody oba. Od vápenek drážka vedla přes Moravu a náhon, křížila silnici a po svahu o sklonu až 32 ‰ a ústila do lomů, kterých bylo několik. Za 2. světové války, kdy výroba vápna byla uznána za "kriegswichtig" (důležitou pro válku), proráželi zajatci do jednoho z lomů dodnes částečně zachovaný tunel, později známý jako "Mařka".
opuštěný lom za štolou Mařka
 Polní dráhy v lomech 
   V lomech na tuto železnici v seřadištích navazovala síť polních drážek o stejném rozchodu, kde se pohyb vozíků dál lidskou silou, avšak jako kuriozitu lze uvést využití zvláštního prostředku zvaného "kulik" (německy Schienenkuli), což byl vlastně vozík s namontovaným motorem a prknem jako sedátkem. Síť těchto polních a technologických drážek v lomech byla velice rozsáhlá, podstatně rozsáhlejší než vlastní stabilní úzkorozchodka.
 Vozidla úzkorozchodné dráhy 
   Lokomotivní éru na bohdíkovské drážce zahájila nepříliš výkonná parní lokomotiva dvounápravová, kterou o tři roky později doplnila silnější lokomotiva třínápravová. Ta sloužila svému účelu zhruba padesát let, až do konce parního provozu. První dieselová lokomotiva byla na trať dodána za války, další - hlavně jako rezervní - až podstatně později. Tažené vozy - či spíše vozíky - byly buďto výklopníky nebo mřížové vozíky pro dopravu větších kusů vápence.
 Současný stav 
    Zbytky dráhy jsou dnes již jen "archeologické" - třebas dosud patrna tělesa tratí. Stále v provozu je však největší lom u Bohdíkova, technologie se ovšem pochopitelně změnila. V písemné formě se ale dochovaly některé vzpomínky pamětníků. Zajímavé jsou třeba vzpomínky brzdařky Aloisie Gronychové, která líčí všední, ale i dramatické a lyrické momenty z provozu dráhy. Třeba jak jednou o vlásek unikli sesuvu v lomu. Ale jsou zde i pozitivnější informace, jako třeba za jízdy pozorování probouzející jarní přírody nebo dokonce i vyrůstajících srnčat.
historická mapa
připravuje :   Jan Tomášek
[CNW:Counter]