Lesní dráhy Kolštejn
Úvod
Mapy
Co předcházelo
Vznik a provoz
Dráha Kolštejn
Dráha Františkov
Co následovalo
Dráhy v Koutech
Dráha Bohdíkov
Odkazy
r e k l a m a
Archivace.
kvalitně.cz
Stolařství Holý
 Výstavba drah 
   Obě lesní dráhy měly navrženy rozchod 700 mm. Tratě byly budovány s důsledným spádem k překladištím, což umožňovalo gravitační pohyb směrem dolů, zatímco do svahu byl využíván pohon hypomobilní. Vozíky táhl jeden kůň, který se pohyboval středem tratě. Drážky shodně končily v údolních překladištích, kde byly zaústěny nahoře na rampě v úrovni podlah vagónů normálněrozchodné železnice.
 Parametry tratí 
   Hlavní tratě byly postaveny jako stabilní na tenkém štěrkovém loži. Traťový svršek se sestával z lehkých kolejnic délky 5-6 m upevněných na tenkých, zpravidla modřínových pražcích. Pražce byly kladeny ve vzdálenosti 6 kusů na 5 m délky.
   Minimální poloměry obloků dráhy byly o poloměru 20 - 30 m. Maximální stoupání na hlavních tratích do 5%, na odbočkách až 7%, v obou případech byla šířka drážního tělesa 2 m v zářezech a náspech tak, aby na straně ke svahu zůstala cesta pro koně. Největší zajímavosti provozu - úvratě a svážnice - jsou podrobně popsány v textu k jednotlivým drahám.
 Vozový park 
   Přesto, že parametry trati by umožňovaly lehký lokomotivní provoz, nebezpečí vzniku požárů vyloučilo použití parní lokomotivy a pro pohon vozíků vzhůru byla zavedena "animální trakce". Proslýchá se, že zde byla zkoušena elektrická (patrně důlní) akumulátorová lokomotiva, ta se však horském terénu neosvědčila.
   Pro svoz kulatiny bylo zakoupeno celkem 20 dvojic dřevěných oplenových vozů systému Dolberg, které umožňovaly upínání klád na otočné opleny. Ložené dřevo tak udržovalo pohromadě dva podvozky. Při přepravě palivového dříví se mezi vozíky vkládaly 4 tyče s železnými pracnami, na něž se kratší dříví rovnalo příčně. K brždění cestou dolů sloužily stanovištní ruční brzdy se šroubovým vřetenem (během prozu byly brzdy zrekonsruovány, aby ustály zvýšenou zátěž).
   Roku 1910 přikoupil lesní úřad 12 ocelových vozíků, dva kotlinové výklopníky a 5 osobních vozíků (podle jiného zdroje pouze dva) - které však v inventáři z roku 1926 uváděny nebyly.
   Naložený vlak se sestával z šesti dvojic podvozků spojených nákladem obsazených 6 muži. Přední brzdař - vlakvedoucí obsluhoval jen svou staniční brzdu, sledoval situaci na trati a dával návěstí ostatním. Další brzdaři utahovali brzdy obou přilehlých podvozků.
   Na trati se směl pohybovat pouze jediný vlak, naprosto bylo zakázáno jet vzhůru s prázdnou soupravou a dolů s loženou. Jedinými komunikačními prostředky v době provozu drážek byly signály trubkou nebo praporkem.
 Osobní doprava 
   Veřejná osobní doprava na úzkorozchodkách neprobíhala, pokud za ni nebudem považovat občasné svezení místního žactva na školním výletě jako "atrakci" a to, že v určitých případech lesní personál musel vytlačit ručně vozík nahoru, aby se jím pak hajný mohl pohodlně svést dolů. Bylo to čistě příležitostné.
připravuje :   Jan Tomášek
[CNW:Counter]