|
|
|
|
|
|
|
| Cesta od Branné ve směru stejnojmenného toku obvykle dost frekventovanou silnicí vycházková právě není, ale už za nedalekým železničním přejezdem se objeví cíl - osada Františkov. Na procházející trati byla v r. 1895 zřízena překládková normálně rozchodná kolej s rampou, kam ústila lesní dráha.
Z dvojice úzkorozchodek byla zprovozněna jako první a ani v tomto případě rampa zcela nezmizela, její zbytky zarůstají až za úrovní místní nesouvislé zástavby směrem na Hanušovice. |
|
| Ve Františkově se na protějším břehu nacházelo i hlavní zázemí dráhy s maštalí pro koně, remízou pro vozíky s dílnou na opravy a ubytovnou pro dělníky. Zde, v hlavním skladu bylo ukládáno i svážené dřevo, pokud přímo neprobíhala jeho překládka do vagónů veřejné železnice. Ze všech objektů se v přestavbách zachovala alespoň stáj, trochu stranou pod františkovskou myslivnou.
|
|
 |
|
| někdejší stáj |
| | |
|
 |
|
| louka pod myslivnou, kde stávala remíza |
| | |
|
 |
|
| těleso tratě v 90tých letech |
| | |
|
| Odtud se železnice pozvolna stáčela k Polomskému potoku. Trať bez kolejí získala podobu nedokonale rozorané meze. V prvních letech 21. století se v Jeseníkách začalo hodně stavět a prázdná louka se poněkud proměnila, ovšem ne bez souladu se zdejší krajinou. |
|
|
|
|
| Po obou stranách údolí Polomského potoka se táhne les, jehož oproti dřívějšku ještě přibylo a nad silnicí je místy dosud velmi dobře patrný zářez drážního tělesa. Cestou občas narazíme na nějaká stavení, která tady zůstala z původního osídlení zvaného Nový Kolštejn (Nová Branná) a dnes slouží rekreaci. |
|
|
|
|
| U silniční křižovatky nad rybníčkem, kde stával Buchakerův mlýn, se dráha ve svém km 4,04 větvila. Vedlejší trať ostře odbočovala vpravo o poloměru oblouku 24 m a mírným stoupáním pokračovala k Černé stráni. Dnes tato odbočka splynula se tělesem lesní silnice.
Ve vojenském soupisu z r. 1929 je uvedena délka této vedlejší trati 5,7 km. Končila u horního toku Novolosinského potoka (dříve Kaspergraben) v nadmořské výšce 920 m. V místech rozdělení železnice bývalo i překladiště dřeva a není bez zajímavosti, že stejnému účelu slouží toto prostranství doposud.
|
|
| Část traťového obloku, z něhož vycházela odbočka ale patří k úsekům, které se dochovaly dobře, svou působivost nepostrádá třeba násep s kamenným propustkem, který se vynoří těsně u cesty (velmi podobný propustek lze nalézt i zpět na opačné straně silnice, jen je poněkud skrytější).
|
|
| Záhy se ale těleso trati opět ztrácí - rovněž tah dráhy, označovaný jako hlavní pokračoval v trase dnešní silnice (vžilo se zde pojmenování "Na úzkokolejce"). Lze postřehnout i postupnou změnu údolí, které se začíná více svírat.
|
|
|
|
|
| Důležitým orientačním bodem pro zkoumání pozůstatků trati je dřevěný mostek, na který narazíme asi po půl kilometru od křižovatky.
V těchto místech udusaná vrstva silnice překryla první úvrať františkovské dráhy.
|
|
| Ve stráni spatříme zářez drážky, která teď obrátila směr, kudy po 250 m dojdeme ke krásně zachovanému spodku druhé úvrati pod svahem kóty "Kutiště". Kousek nad úvratí se od dráhy, už opět v původním směru, oddělovala další odbočka, tentokrát o délce 500 m. |
|
| Hlavní údolní trať pokračovala těsně vedle potoka pod stoupající sinicí k horské osadě Josefová. Z průběžné trati se tady oddělovala manipulační kolej na kterou navazovala svážnice, zatímco
původní trať končila až u Josefovské myslivny.
Než však dospěla až tam, na protilehlou stranu svážnice vycházela ještě jedna odbočka,
která se měla stát východiskem dalších rozsáhlých pokračování tratě, jež by začínala velkým obloukem ve svazích nad
Josefovou a mířila mimo jiné za horu Troják, kde se dráha měla spojovat se svou sesterskou tratí, vycházející z Kolštejna.
|
|
|
|
|
| Vraťme se ale zpět k mostku ze dřeva. Přejdeme-li potok na pravý břeh (ve směru toku), dostaneme se po půl kilometru ke zbytku hráze, která tady zůstala z dob vodní plávky.
Po dalších 400 m lze dojít k mostku z kamenných desek, který signalizuje, že jsme dospěli k začátku josefovské svážnice.
Toto zařízení sloužilo k výtahu prázdných vozíků a současně spouštění vozíků s nákladem.
|
|
|
Svážná vycházela z manipulační koleje pod Josefovou a
při délce 100 m překonávala výškový rozdíl 49 m. Trasa přešla potok a mělkým zářezem stoupala vzhůru přes bývalé louky Josefové.
Střední úsek s vyhýbnou byl v úrovni terénu, horní část se nacházela na náspu, přerušeným dřevěným mostkem, překračujícím hlavní cestu
osady Josefová. |
 |
K vedení a zabraňování broušení lana byli na trase umístěny podpěrné válce.
Trať svážnice byla tříkolejnicová, se samočinnou výhybnou o délce 25 m uprostřed , vespod vycházela oboustraně z manipulační tratě,
nahoře byla podobně propojena s manipulační kolejí skladu.
|
| | |
|
| Zajímavé bylo řešení brždění na svážnici. Na horním konci systému byl v opěrné zdi zakotven vrátek o průměru 70cm, doplněný
brzdnými kotouči, na kterých bylo lano ovinuto do dvojnásobné osmičky. I přes toto zabezpečení bylo brždění posíleno zvláštním nařízením,
podle kterého dva pracovníci z horního stanoviště sjeli loženým vozíkem do výhybny uprostřed a přestoupili
na prázdný vozík, kterým se vrátili, aby vyrovnali tíhu nákladu, která narůstala odvíjením lana. |
|
| Do skladu dřeva nad svážnicí vedla další přísunová trať, která o proti plánovanému rozsahu měla délku pouhých 382 m. |
|
 |
|
| zbytek mostu svážnice v Josefové |
| | |
|
| Osada Josefová čítala v době provozu dráhy 17 domů, měla vlastní školu, kam docházeli i žáci ze Zadního Alojzova.
Další stupeň školní docházky ale sebou nesl každodenní sestup z kopců až do Kolštejna. Po válce byla Josefová podobně jako další osady vysídlená, opuštěná stavení byla v 60. letech likvidována armádou, přečkala jen hájovna, neboť tyto objekty byly ponechávány.
Obraz bývalé vsi pak naznačuje nanejvýš starý klenutý mostek původní silnice, pár drobných sakrálních staveb a základy několika domů. Všechno obklopuje lesní ticho, jen zdola proniká zvuk potoka.
|
|
|
 | |
|
| mapka současného stavu tratí | |
|
| | |
|
